Psychologický termín pro stav nebo proces, kdy se osobnost přestává udržovat jako soudržný a dlouhodobě stabilní celek. Způsob prožívání a dříve ustálené rysy se postupně rozkolísají a jedinec hůře odolává tlaku z okolí, například při dlouhodobém stresu nebo zátěži, což se může projevit zvýšenou emoční nestálostí a méně konzistentním jednáním.