V psychologii jde o stav emočního odstupu, kdy je vztahové připoutání výrazně oslabené až chybí a prožívání působí utlumeně. Člověk pak jedná spíše rezervovaně a bez výrazného zaujetí, někdy záměrně kvůli zachování nadhledu, jindy jako reakce na zátěž, například v rámci disociace.
V obecném smyslu označuje samotný akt nebo výsledek oddělení, tedy když se něco vyčlení z celku a přestane být s ostatním propojeno. Může jít o fyzické odpojení, odloučení osoby nebo oddělení částí systému.
Ve vojenství a v organizační praxi to může znamenat menší skupinu vyčleněnou z většího celku, která je dočasně nasazena k samostatnému úkolu mimo hlavní jednotku.