Ve zdravotnictví a rehabilitaci označuje stav, kdy jsou tělesné, smyslové nebo psychické funkce narušené, někdy až zcela ztracené, a člověk proto nezvládá určité běžné činnosti nebo je vykonává jen s velkou obtíží. Typicky jde o důsledek poškození organismu, který se promítá do omezené výkonnosti a soběstačnosti.
V sociálních a právních souvislostech se tím myslí dlouhodobé znevýhodnění, které omezuje možnost plnohodnotně se zapojit do života společnosti, často v kombinaci s bariérami prostředí, například v práci nebo při přístupu ke službám.