Vlastnost nebo stav, kdy má něco dvě rovnocenné stránky či podoby a lze to vykládat dvojím způsobem, často jako dvě složky, které se doplňují nebo si odporují.
Ve filozofii označení pro učení, které vychází z předpokladu dvou základních, na sobě nezávislých principů reality, například tělesného a duchovního.
Ve fyzice dvojí popis téhož jevu nebo objektu pomocí dvou různých modelů, typicky jako vlny i jako částice.
V matematice a logice vztah mezi dvěma navzájem odpovídajícími strukturami nebo formulacemi, kdy lze tvrzení či úlohu převést do druhé podoby systematickou záměnou pojmů.