V psychologii označení pro vnitřní, převážně autoregulační sklon člověka znovu si navozovat stav subjektivně příjemného klidu, vyrovnanosti a souladu v prožívání i ve vztahu k vlastní osobnosti. Je to dynamická rovnováha, která pomáhá pružně udržovat přiměřenou míru psychické aktivace při myšlení a emocích, sjednocovat rozpory v rozhodování a sebekontrole a zachovávat pocit vnitřní soudržnosti. Často se spojuje se schopností vracet se do stabilnějšího rozpoložení po zátěži, podobně jako psychická homeostáza.