(z řeč., lat. – vybírat) – označení pro způsob uvažování a tvorby, při němž člověk nepřebírá jeden uzavřený systém nebo jeden styl jako celek, ale z různých teorií, škol či děl si vyzobe jen některé prvky, které mu připadají funkční nebo přesvědčivé, a skládá je do nové, vlastní podoby. V praxi se takový přístup objevuje například ve filosofii i v uměleckých oborech, třeba v architektuře nebo hudbě. V hodnotícím, znevážujícím smyslu se tím někdy myslí i neoriginalita a neschopnost přijít s vlastním, tvůrčím řešením.