Metoda uvažování nebo tvorby, která nevytváří pevně vymezený vlastní směr a zároveň se neváže jen k jediné škole či tradici. Místo toho si vybírá jednotlivé myšlenky, postupy nebo výrazové prostředky z více pramenů a skládá je dohromady do výsledku, který má působit aspoň částečně uceleně. Termín se používá například ve filozofii i v umění, kde může označovat mísení prvků odlišných stylových okruhů. V hanlivém použití jde o výtku nepůvodnosti, tedy o dojem, že jde spíše o kompilaci cizích nápadů bez vlastní invence.