Entelodon (z řeckého entelēs = „úplný“ a odōn = „zub“, tedy „úplný zub“) je rod vyhynulých entelodontů – velkých sudokopytníků s robustním tělem a dlouhou, „prasečí“ hlavou, kteří žili na rozhraní eocénu a oligocénu v Eurasii. Měli kompletní savčí chrup, dlouhé nohy se dvěma hlavními prsty a silné čelisti uzpůsobené všežravému způsobu života podobnému dnešním divokým prasatům: živili se jak rostlinnou potravou, tak mršinami či kořistí. Patřili k největším savcům své doby, některé druhy dosahovaly výšky přes 1,5 m v kohoutku, což jim umožňovalo bránit se většině predátorů a případně je i zahánět od úlovku. Fylogeneticky jsou entelodonti, včetně rodu Entelodon, blíže příbuzní hrochům a kytovcům než dnešním prasatům, i když jejich vzhled je „prasatům z pekla“ velmi podobný.