V etice jde o postoj rozumné shovívavosti a ohleduplnosti, kdy člověk volí přiměřené a taktní řešení místo tvrdého prosazování nároků.
V právu a při práci s pravidly označuje zásadu vykládat a uplatňovat normy podle jejich účelu a spravedlivého záměru, ne jen podle doslovného znění, a v odůvodněných situacích připustit odchylku, pokud by striktní postup vedl k nespravedlnosti. Tento princip se často připomíná i v kanonickém právu.