V antické filosofii označení pro žádostivou, pudovou složku duše, z níž pramení přání a sklony směřující k tělesnému uspokojení a smyslovým požitkům. V Platónově pojetí jde o část, která má sklon vyhledávat okamžité potěšení a bývá potřeba ji krotit a usměrňovat rozumem.