V sociálních vědách označuje přístup, který se snaží zviditelnit skryté předpoklady, pravidla a způsoby uvažování, jimiž lidé v běžných situacích vysvětlují a ospravedlňují své chování, aby pro ně i pro okolí dávalo smysl. Často se opírá o pozorování každodenní interakce a o to, jak si lidé význam vlastních činů průběžně „konstruují“ v konkrétním kontextu.