Ve fyziologii označuje vyvážený, „zdravý“ tonus, tedy přirozenou míru napětí ve svalech i ve stěnách cév. Jde o stav, kdy nejsou tkáně ani povolené, ani nadměrně stažené a dokážou se pružně přizpůsobovat změnám zátěže nebo prokrvení, přičemž pojem vychází z řečtiny ve smyslu dobré napětí.
V somatické výchově a rehabilitaci se tím někdy míní metoda práce s tělem zaměřená na citlivé vnímání a vědomé ladění svalového napětí. Používá se ke zlepšení držení těla, pohybové koordinace a k uvolnění při přetížení či stresu.