Obecně znamená převést nějaký obsah do vnější, pozorovatelné formy, tedy dát mu konkrétní podobu a projevit jej navenek, třeba v řeči, gestu nebo v tvůrčím výstupu.
V psychologii jde o mechanismus, kdy se vnitřní prožívání a duševní procesy promítají do viditelného jednání či symbolického vyjadřování, často se uvádí jako protipól interiorizace, u dětí se tento pojem používá i ve spojení s postupným uvědomováním vlastního já a jeho vymezením vůči okolí.