V metalurgii jde o pevnou fázi založenou na α-Fe, v níž jsou v krystalové mřížce rozpuštěny jen stopové příměsi, nejčastěji uhlík. Tato složka oceli bývá měkčí a dobře tvárná a při běžných teplotách se chová magneticky.
V elektrotechnice a materiálovém inženýrství označuje magnetickou keramiku z oxidů železa kombinovaných s dalšími kovy. Díky velkému měrnému odporu se v ní málo uplatňují vířivé proudy, proto se hodí pro jádra cívek, transformátorů nebo součástky pracující na vyšších frekvencích.