V gestalt psychologii se popisuje, že percepční scéna se při vnímání sama uspořádává na prvek, který se prosadí do popředí, a na zbytek, který tvoří pozadí. Figura bývá pro člověka aktuálně nejdůležitější nebo nejvíce zvýrazněná, často má zřetelnější obrysy a přitahuje pozornost, kdežto pozadí slouží spíše jako rámec a působí méně určitou dojmem. Toto rozlišení není pevné, při změně zaměření pozornosti nebo podmínek vnímání se může proměnit, takže z původní figury se stane pozadí a naopak, což dobře ukazují i dvojznačné obrazce jako Rubinova váza.