druhá část složených podstatných jmen nesoucí význam reprodukuje zvuk
-fon: koncová slovotvorná složka (konfix, afixoid) v mezinárodních výrazech, převzatá z řečtiny, z řec. phōnē „hlas, zvuk“ a phōnos „zvučný“. Připojuje se zpravidla jako druhá část složenin, někdy po spojovací samohlásce -o-, a vytváří názvy jevů, osob i věcí souvisejících se zvukem. Nejčastěji označuje přístroj nebo zařízení, které zvuk vytváří, snímá, zesiluje, přenáší, zaznamenává či reprodukuje: mikrofon, megafon, telefon, gramofon, diktafon. U hudebních nástrojů vyjadřuje „znějící“ nebo „produkující tón“: saxofon, xylofon. V adjektivech s rozšířením -fonní označuje jazykovou příslušnost mluvčích, např. anglofonní, frankofonní. V češtině se píše -fon, zatímco podoba -phone je běžnější v angličtině a v některých názvech. Nezaměňovat se slovem fon ve významu pozadí.