V medicíně a hematologii označení pro stav nebo děj, při němž dochází k poškození krve a rozpadu jejích buněčných složek, nejvýrazněji červených krvinek, tedy k procesu blízkému hemolýze. Může vznikat například při působení toxinů, imunitních reakcích či mechanickém namáhání a může vést k úbytku erytrocytů a následné chudokrevnosti. Pojem je odvozen z ř. haima-haimatos.