V psychologii a psychiatrii označuje agresi zaměřenou ven, tedy chování nebo sklony, při nichž člověk útočí na druhé osoby nebo poškozuje okolí, na rozdíl od autoagrese, která se obrací proti vlastnímu tělu či sobě samému. Může mít podobu zastrašování, ponižování, fyzických napadení nebo třeba ničení předmětů a v klinické praxi se bere v úvahu i jako rizikový faktor pro bezpečí okolí.