Nejtěžší forma intelektového postižení, při níž je schopnost porozumění, učení a praktického zvládání běžných situací jen minimální a výsledky testů inteligence spadají do zcela nejnižšího pásma. Úroveň celkového vývoje i v dospělosti odpovídá ranému dětskému období. Mluvená řeč se většinou nevyvine nebo zůstává velmi chudá a komunikace bývá často založena na gestech, mimice či jednoduchých zvucích. Typické jsou výrazné potíže v sebeobsluze a orientaci, často se přidružují i tělesná nebo neurologická onemocnění, někdy s výrazným omezením hybnosti, proto je obvykle nutný nepřetržitý dohled a dlouhodobá intenzivní péče. V dřívější terminologii se pro tento stav používalo označení oligofrenie v pásmu idiocie.