Psychologický a sociologický pojem označující výrazně nízkou míru přizpůsobování se tomu, co je ve skupině považováno za obvyklé nebo očekávané. Takový člověk se při jednání a rozhodování řídí spíše vlastním úsudkem než tlakem okolí, což může přinášet samostatnost a originalitu, ale také častější třenice s kolektivem. Setkat se lze i s názvem hypokonformita.