V transakčním modelu stresu, spojovaném s R. S. Lazarem, jde o úvodní fázi posuzování, kdy jedinec určuje, jaký význam pro něj má náročná událost. Hodnotí, zda je situace pro něj nevýznamná nebo naopak stresující, například jako hrozba, ztráta či výzva, a zvažuje možné dopady na vlastní bezpečí, tělesnou pohodu a sebeobraz. Teprve potom obvykle následuje další krok hodnocení, v němž se člověk zaměřuje na to, jaké má zdroje a jakými postupy by mohl situaci zvládnout.