Zastaralé označení pro nejzávažnější stupeň intelektového postižení, spojený s velmi výrazným omezením rozumových i praktických dovedností a se silnou závislostí na pomoci okolí. V dřívějších schématech se kladlo do úplně nejnižšího pásma skóre v testech inteligence, často pod 30 body, a vývojově se přibližovalo úrovni raného dětství, typicky období kojence až batolete. Dnes se v odborné praxi přednostně používají méně stigmatizující pojmy jako těžká až hluboká intelektová porucha a hodnotí se i adaptivní fungování, nejen výsledek IQ.