Označení pro knihy a další tiskoviny, které byly zařazeny na neveřejné seznamy zakázaných titulů a tím se dostaly pod režim politické cenzury. Tyto přehledy nebyly určeny čtenářům a už samotné zacházení s takovými knihami, hlavně jejich půjčování, mohlo být vykládáno jako provinění proti státu a skončit trestem odnětí svobody. Stranické a státní orgány prosazovaly ideologickou kontrolu tím, že „nežádoucí“ svazky z veřejných knihoven vyřazovaly, někdy je přesouvaly do uzavřených fondů přístupných jen na povolení, a v mnoha případech je nechávaly likvidovat, takže část výtisků skončila jako sběrový papír. V první polovině padesátých let vznikalo několik podob těchto seznamů, které se postupně zaměřovaly na texty považované za protisovětské či spojené s trockismem a později i na díla některých prvorepublikových autorů, například T. G. Masaryka. V širším kontextu jde o moderní obdobu praxe známé z církevního Index Librorum Prohibitorum.