V jazykovědě a pragmatice jde o to, že smysl sdělení není uložen jen ve slovech, ale vzniká až ve spojení s konkrétní situací. Úplně stejná formulace může v jiné době, na jiném místě nebo v odlišném společenském prostředí znamenat něco jiného podle toho, kdo mluví a komu je výrok určen. Každé jednotlivé pronesení proto nese odkazy na okolnosti svého použití, takzvané indexy, což je dobře patrné třeba u deiktických výrazů jako já, tady nebo zítra.