onis, f., z latinského inficere, nakazit. V medicíně označuje infekci neboli nákazu, tedy stav, kdy do organismu proniknou choroboplodné mikroorganismy a začnou se v něm uplatňovat, například množeními nebo tvorbou škodlivých látek, což může vést k poškození tkání. Součástí děje bývá i reakce imunitního systému, často se zánětlivými projevy, a průběh může být omezený na jedno místo nebo se rozšířit do celého těla. Původcem mohou být i bakterie běžně žijící ve střevě a k přenosu někdy dochází prostým přímým kontaktem.