entis, v latině jde o přídavné jméno 3. deklinace, kde tvar entis je genitiv singuláru. Etymologicky vychází z latinsky in ve smyslu ne a z latinsky sufficere, tedy stačit. Označuje něco, co nestačí, není v potřebné míře nebo nevyhovuje požadavkům.
V odborném, zvlášť medicínském použití se tím vyjadřuje funkční nedostatečnost, kdy určitý orgán nebo tělesný systém nezvládá pokrýt nároky organismu.