V psychologii označuje jedince, kteří při zátěži, konfliktu nebo neúspěchu obracejí kritiku a napětí hlavně proti sobě. Takoví lidé bývají velmi citliví a snadno se cítí zraněni, často se uzavírají do sebe a nejistota u nich rychle přechází v pochybnosti o vlastní hodnotě. Frustraci snášejí hůře, mívají výraznou sebekritiku, oslabenou sebedůvěru a jejich sebehodnocení bývá dlouhodobě snížené. Typické je silné prožívání viny, tendence hledat chybu u sebe i v situacích, kdy k tomu není reálný důvod, a někdy i vnitřně trestající postoj k sobě, který může mít podobu sebedestruktivních sklonů. Tento způsob reagování se často pojí s internalizujícími obtížemi, například úzkostmi nebo depresivním laděním, a v psychodiagnostice se popisuje jako reakční styl, kdy jedinec připisuje odpovědnost za frustraci primárně sám sobě.