Ve fyzice a nauce o materiálech jde o situaci, kdy zjištěná hodnota určité vlastnosti látky zůstává stejná i tehdy, když změníme orientaci měření, tedy nezáleží na tom, kterým směrem vzorek zkoumáme. Typicky se to uvádí u veličin jako mechanická tuhost, tepelná nebo elektrická vodivost či optické chování.
V matematice a statistice se tím popisuje souměrnost vůči otočení, kdy objekt, rozdělení nebo náhodné pole nemá „preferovaný“ směr a jeho charakter závisí jen na velikosti vzdálenosti, nikoli na jejím směru. Často se to formuluje jako invariance při rotacích souřadnic.
V kosmologii označuje předpoklad, že při pohledu z daného místa vypadá vesmír ve velkých měřítcích ve všech směrech podobně, což je jedna ze součástí kosmologického principu používaného při popisu vývoje vesmíru.