Filosofický směr vycházející z díla německého myslitele Immanuela Kanta a z pozdějších učení, která jeho myšlenky rozvíjejí. Patří sem zejména kritický, transcendentální idealismus, podle nějž je naše zkušenost spoluutvářena strukturami subjektu, například kategoriemi rozumu a základními formami smyslovosti, a proto spolehlivě poznáváme především jevy, nikoli samotnou podstatu reality, tedy věc o sobě. V etice klade důraz na univerzální závaznost mravního zákona, vyjadřovaného kategorickým imperativem, a v teorii poznání pracuje i s pojmem poznatků a priori.