Knihtisk je tisková technika patřící mezi metody tisku z výšky. Tisknoucí místa tiskové formy jsou vyvýšena nad netisknoucími plochami, nanese se na ně tisková barva a tlakem se obraz přímo přenese na papír nebo jiný materiál. Klasická knihtisková forma se skládala z jednotlivých kovových liter a obrazových štočků sestavených do výsledné stránky. Protože jde o přímý tisk, musí být obraz na tiskové formě stranově převrácený. Při silnějším tlaku může knihtisk zanechat v papíru lehce patrný reliéf.
Techniky tisku z výšky existovaly v Asii dávno před evropským knihtiskem a pohyblivé typy byly používány v Číně a Koreji. Pro evropské dějiny je však zásadní Johannes Gutenberg, který kolem poloviny 15. století zdokonalil systém výroby přesných opakovaně použitelných kovových liter, jejich sazby, barvení a tisku na mechanickém lisu. Jeho proslulá Gutenbergova bible byla dokončena přibližně roku 1455 a stala se jedním z prvních rozsáhlých evropských děl vytištěných pohyblivými kovovými literami. Knihtisk následně umožnil mnohem rychlejší rozmnožování textů a zásadně ovlivnil šíření knih, vzdělanosti a informací.
Po staletí byl knihtisk dominantní tiskovou technikou pro knihy, noviny i další tiskoviny. Ruční sazbu později doplnily mechanické sázecí stroje a ruční lisy vystřídaly rychlejší příklopové, válcové a rotační stroje. Ve 20. století byl knihtisk při běžné výrobě postupně vytlačován především ofsetovým tiskem. Dnes se klasický knihtisk používá spíše okrajově, například pro umělecké a luxusní tiskoviny, pozvánky či vizitky, kde může být charakteristický otisk a reliéf záměrným výtvarným prvkem.