Německý psycholog z první poloviny 20. století, který patřil k formování gestaltové neboli celostní psychologie a významně přispěl k tomu, že se tento směr rozšířil také v USA. Gestaltový přístup vychází z teze, že vnímání i myšlení se spontánně skládá do uspořádaných celků: celek má vlastní, nově vznikající vlastnosti, které nelze jednoduše vyvodit ze součtu oddělených částí, a jednotlivé prvky získávají smysl teprve v rámci určitého tvaru a struktury. Když se pozmění detail, často se změní i charakter celku a mohou se objevit jiné kvality. V prožitku typicky vystupuje zřetelněji celková konfigurace než izolované složky, přičemž u dětí bývá dominance celku nad detaily často ještě výraznější. Duševní dění popisoval jako dynamiku řízenou cílem, kdy vnitřní napětí a očekávání organizují průběh procesu a po dosažení záměru dochází k jeho uvolnění. Současně zdůrazňoval naši tendenci vytvářet smysluplné a co nejpregnantnější útvary, což lze pozorovat například při seskupování podnětů podle blízkosti nebo podobnosti. Tyto myšlenky shrnul i v obsáhlé syntéze Principles of Gestalt Psychology.