Jedinec se místo přizpůsobení skupině typicky vymezuje a zaujímá postoj „proti“, často reaguje aktivním odporem nebo až nutkavou potřebou nesouhlasit s tím, co je ve skupině považováno za běžné či správné. Nesouhlas může být spíše automatickou reakcí na sociální tlak než promyšleným hodnocením samotného obsahu norem.