Pojem vytvořený z l. lingua a z řec. grafein se užívá hlavně ve fonetice pro metodu, která zachycuje a popisuje, jaká část jazyka se při mluvení dostává do kontaktu s okolními útvary v ústech, aby bylo možné určit místo a způsob artikulace, například při analýze výslovnosti nebo v logopedii.