sebepojetí utvářené tím, jak se podle nás odrážíme v očích druhých – „zrcadlové“ osobní (bytostné) já
Pojem ze sociologie a sociální psychologie, který popisuje, že obraz vlastního já si člověk vytváří hlavně z domnělého pohledu druhých, tedy z toho, jak se podle něj okolí tváří, co si o něm myslí a jak na něj reaguje, tyto signály pak vnitřně přebírá a promítá do sebehodnocení i jednání, koncept bývá spojován s Charlesem Hortonem Cooleym a tradicí symbolického interakcionismu.