Směr v peněžní teorii, podle něhož je hodnota a kupní síla měny odvozena hlavně od skutečného množství kovu obsaženého v penězích, typicky u mincí z drahých kovů. Z toho vyplývá představa, že peníze mají mít vlastní vnitřní hodnotu danou materiálem a že oslabení či změna kovového krytí se může projevit i na jejich reálné síle v směně, na rozdíl od pojetí zdůrazňujícího spíše zákonné určení hodnoty.