Mictlan (též Mictlán, z nahuatlu mictlān – místo mrtvých) je říše zemřelých v náboženských představách Aztéků (Mexiků) a dalších nahuaských národů. Směřovaly do ní především duše lidí, kteří zemřeli přirozenou smrtí, například stářím nebo nemocí
posmrtný úděl se určoval spíše způsobem smrti než zásluhami či proviněními za života. Mictlan bývá popisován jako temná podsvětní říše o devíti úrovních, jimiž musel zemřelý během dlouhé, podle některých podání čtyřleté cesty projít. Překonával řeku, střetávající se hory, ostré větry a další překážky
s přechodem přes vodu mu měl pomáhat pes xoloitzcuintli. Poslední úrovni vládli bůh smrti Mictlantecuhtli a jeho družka Mictecacíhuatl. Zesnulé na cestu připravovaly pohřební obřady a milodary. Na rozdíl od křesťanského pekla nešlo primárně o místo trestu za hříchy, ale o konečný úděl mrtvých. Jiným posmrtným světem byl například Tlalocan, spojovaný se zemřelými v důsledku některých přírodních jevů a nemocí souvisejících s vodou. Podle mýtu odsud Quetzalcóatl získal kosti dávných lidí, z nichž bylo stvořeno nové lidstvo.