Zastaralé označení z psychiatrie pro stav, kdy je intelekt víceméně zachovaný, ale člověku chybí svědomí a sociální cit, má oslabenou empatii a sklon porušovat pravidla soužití, někdy s impulzivním či útočným jednáním. V dnešním pojetí se tento popis nejvíce blíží antisociální, anetické poruše osobnosti, dříve spojované s pojmem psychopatie, a termín se objevoval i v souvislosti se soudně znaleckým posuzováním chování.