Nově přidaná cizí slova

způsob, jakým se děti samy vnímají a určují z hlediska genderu či pohlaví, tedy jejich vlastní (sebe)identifikace v této oblasti. >> detail

okolní prostředí, souhrn vnějších podmínek a vlivů, ve kterých člověk žije a formuje se. >> detail

náhle vznikající duševní porucha, která se může projevovat např. výraznou zmateností a dezorientací, označení užívané již u Hippokrata. >> detail

Carl Ransom Rogers (1902–1987) patřil k nejvýznamnějším americkým představitelům humanistické psychologie a proslul jako autor poradenství a psychoterapie zaměřené na klienta (client-centered). Jeho pojetí práce s klientem je typicky nedirektivní: poradce/terapeut nevnucuje hotová řešení, ale vytváří podmínky, v nichž může klient sám bezpečně zkoumat své prožívání a nacházet vlastní cestu. Základním „léčivým“ faktorem je kvalita vztahu mezi terapeutem a klientem, kterou na straně terapeuta tvoří zejména úcta a respekt ke klientovi, přijetí (akceptace), opravdovost neboli autenticita/ryzost a schopnost empatického porozumění. Důležitou roli hraje také pozitivní pojetí self samotného poradce či terapeuta. Úspěch poradenství nebo terapie se posuzuje například podle toho, zda se klientovo původně negativní sebehodnocení posouvá směrem k pozitivnějšímu, a zda dokáže nově získanou sebedůvěru a jistotu uplatňovat v běžném životě. Celkovým cílem Rogersova přístupu je podpořit klienta na cestě k sebevyjádření, sebeaktualizaci a větší autonomii.. >> detail

Fáze vznikající, tedy první (časné) dospělosti (mecítma), se obvykle vymezuje přibližně od 18.–20. roku života a trvá zhruba do 29.–30 let. Dominantní životní náplní je v tomto období pracovní činnost. Mladý dospělý si postupně osvojuje pracovní režim, učí se fungovat v konkrétních organizačních podmínkách a často zjišťuje, že i dobré záměry a smysluplné cíle se do praxe prosazují obtížněji, než očekával. Na utváření sebedůvěry má výrazný dopad způsob jednání a komunikace s nadřízenými i s uznávanými odborníky v oboru. Typicky k tomu dochází při školeních a konferencích, na poradách, při jednáních na úřadech apod. Mladý dospělý si často bere za vzor vzdělané osoby, které jsou profesně a ekonomicky úspěšné, a zároveň si váží lidí s vysokými morálními standardy. Pro toto údobí není příznačné suverénní, silně asertivní až agresivní vystupování, zároveň však s rostoucí ekonomickou samostatností a s nabýváním profesních dovedností posiluje sebejistota i schopnost kritického, někdy opozičního postoje vůči autoritám. Současně se rozvíjejí komunikační a sociální kompetence, zejména při zvládání náročných situací a někdy i konfliktů. Tyto zkušenosti vytvářejí základ pro budoucí efektivní jednání a pro zvládání zátěžových či mezních situací. Citově bývá obtížné vyrovnat se s nečekanými úmrtími v rodině. Dřívější expresivní a impulzivní tendence se často postupně proměňují v chování více přizpůsobivé a diplomatické. Častěji se prosazuje snaživost, vytrvalost, důslednost, spolehlivost, iniciativa a pracovitost, spolu se zdrženlivostí, automonitorováním a snahou o menší konfliktnost. Z biologického i psychosociálního hlediska jde o období vhodné pro definitivnější volbu životního partnera a pro zakládání rodiny. Lidová moudrost přitom připomíná: „Nežli se oženíš, pošli uši mezi lidi.“ Mladé rodiny však často narážejí na tíživé potíže se zajištěním vlastního, přiměřeného a skutečně samostatného bydlení. Tělesná výkonnost v této etapě zpravidla dosahuje vrcholu, zatímco sociálně-profesní postavení ještě nebývá zcela stabilizované. Určitá vazba (a někdy i závislost) na původní rodině může přetrvávat a zkušenosti s výchovou dětí se teprve postupně získávají. Dospělý člověk současně usiluje o větší nezávislost na okolí a o autonomii své osobnosti. Myšlení má charakter tzv. postformálního uvažování: jedinec více zohledňuje širší kontext problémů a řeší situace komplexněji než dříve. Postupně se také ustaluje jeho písemný projev (zpočátku ještě méně vyrovnaný) do typické, individuální podoby a osobního stylu. Sebeobraz a sebedůvěra se mohou vyvíjet příznivým i nepříznivým směrem podle toho, jak je člověk úspěšný či neúspěšný v životní a profesní praxi a do jaké míry se mu daří růst v autonomii. Sebevýchova a autoregulace by se proto měly zaměřovat na rozumnou asertivitu, kvalitní sociální kompetence a na rozvoj altruistických, etických i estetických aspektů vztahů (partnerských, rodičovských i příbuzenských), dále na občanské a profesní aktivity a na smysluplné využívání volného času. Člověk v rané dospělosti (někdy i starší, zvláště pokud je osamělý a strádající) by měl počítat také s tzv. „pastmi přírody“: například tělesná krása vzbuzující zalíbení a eroticko-sexuální vzrušení může vést k podcenění závažných psychických či osobnostních závad u obdivované osoby. Za projevy adekvátní, zralé dospělosti se považuje mimo jiné převzetí odpovědnosti za sebe i za rodinu, přiměřeně samostatné rozhodování a odpovídající ekonomická (finanční) nezávislost.. >> detail

chemický prvek stříbro, jeho chemická značka (symbol) je Ag. >> detail

Pes druhého psa nesežere, přeneseně: lidé ze stejné skupiny či „branže“ si zpravidla navzájem neškodí (lat.).. >> detail

léčebná metoda spočívající v cíleném využívání účinků minerálních a jinak léčivých vod, tedy pramenů a přírodních zřídel, pro podporu a obnovu zdraví. >> detail

mimořádně výrazná neschopnost a nekompetentnost, hluboký nedostatek odborných znalostí a dovedností, tedy absence potřebné kvalifikace k vykonávání dané činnosti. >> detail

Odkazuje na české heslo „rodina“.. >> detail