Německý idealistický filozof z přelomu 18. a 19. století, který působil jako univerzitní učitel a stal se klíčovou postavou klasické německé filozofie. Vývoj chápal dialekticky jako proces, v němž se starší podoba skutečnosti nejprve překoná a popře, ale zároveň se v nové, vyšší formě část předchozího zachová a zhodnotí, což vyjadřoval pojmem Aufhebung. Za základ pokládal vědomí neboli ducha, který se podle něj postupně uskutečňuje v přírodě, společnosti i dějinách. Zdůrazňoval také, že k poznání nevede jen teorie a pozorování, ale i jednání, protože čin je pro něj způsob, jak se pravda stává skutečnou, nikoli pouze jejím znamením. K hlubší rovině porozumění se člověk dostává skrze sebepoznání a průnik k vlastní autenticitě. Mezi jeho známé práce patří „Fenomenologie ducha“ a jeho myšlení silně ovlivnilo řadu pozdějších směrů včetně společenské a politické teorie.. >> detail
lat. callosus, od callum mozol, označuje povrch či tkáň s vytvořeným mozolem, tedy ztluštělou a výrazně ztvrdlou, často jako následek dlouhodobého tlaku nebo tření, bývá i drsnější na pohled i na dotek. >> detail
Směrová růstová odpověď rostlin na gravitační působení, při níž se jednotlivé orgány během růstu orientují podle směru zemské tíže, například kořeny zpravidla k ní a nadzemní části spíše proti ní.. >> detail
infekční onemocnění trávicího traktu s rychlým nástupem, často provázené horečkou, které vyvolávají bakterie rodu Salmonella a zpravidla vzniká po požití kontaminovaných potravin nebo vody. >> detail
Jde o stav, kdy člověk sám není přímou obětí traumatické události, ale psychicky ho zasáhne to, že je svědkem nebo bezprostředně vnímá utrpení někoho, na kom mu záleží. Typicky se to může stát při situacích jako fyzické napadení nebo dlouhodobé zastrašování blízké osoby. Toto zprostředkované prožití cizího traumatu se pak může promítnout do vlastního prožívání a psychické pohody, například zvýšenou úzkostí, napětím, bezmocí, poruchami spánku nebo vtíravými představami. Ve srovnání s primární psychotraumatizací bývá obvykle méně intenzivní, přesto může mít klinicky významné dopady a někdy se objevuje i při opakovaném kontaktu s traumatickými příběhy v pomáhajících profesích.. >> detail
V medicíně, hlavně ve foniatrii, jde o typ dysfonie podmíněný poruchou tvorby hlasu, typicky na organickém nebo funkčním podkladě. Popisuje se jako neuróza hlasu a projevuje se výrazně oslabeným, málo znělým hlasem, kdy člověk nedokáže mluvit dostatečně hlasitě ani v situacích, kdy je to nutné. Často se přidává rychlá únava při mluvení a obtíže se řeší odborným vyšetřením a hlasovou terapií. Užívá se i označení resastenie.. >> detail
algezimetr, medicínský přístroj sloužící k objektivnějšímu posouzení citlivosti na bolest, například ke zjištění prahu bolestivosti a k porovnání, jak silně je bolest v různých místech těla vnímána. Název vychází z řeckého kořene algos souvisejícího s bolestí.. >> detail
Lékařský termín pro myastázii, tedy poruchu svalové souhry při statické práci svalů, kdy je ztížené udržení stabilní polohy těla například při stoji. Název vychází z řeckých kořenů označujících sval a stání s předponou vyjadřující nedostatek.. >> detail
V anatomii se tím myslí desmografie, tedy systematický popis a zaznamenávání vazů a vazivových struktur. Název je odvozen z řeckého desmos ve významu vaz či pouto.. >> detail