Z lat. individuus, nedělitelný. Označuje individualizaci, tedy děj, při němž se z obecného celku vyčleňují jedinečné jednotky a celek se postupně diferencuje do samostatně rozpoznatelných prvků. V humanitních oborech se tím může myslet i formování osobité identity.. >> detail
podnět nebo popud, který vyvolá reakci či rozhodnutí, často jako náhlé vnuknutí nebo krátké vybuzení k činnosti;ve fyzice a elektrotechnice krátce trvající změna elektrické veličiny, tedy časový průběh napětí či proudu po velmi omezenou dobu, obvykle s jednoduchým tvarem signálu, často obdélníkovým, využívaná například pro spínání, synchronizaci nebo přenos informace v elektronických obvodech. >> detail
Reologie je vědní obor zkoumající, jak se látky při působení sil pohybují a mění tvar, hlavně jde o tok kapalin a chování materiálů, které se mohou částečně „téct“. Popisuje například odpor proti proudění, jako je viskozita, a souvisí i s pojmem smykového namáhání. Název se odvozuje z řeckého rhein, tedy proudit.;V lékařství se tímto pojmem označuje studium proudění tělních tekutin, typicky krve, a hodnocení jejich fyzikálních vlastností, které mohou ovlivnit prokrvení tkání a cirkulaci.. >> detail
Velmi silné vytržení a euforie, kdy je člověk tak pohlcen vlastním prožitkem, že jen málo vnímá běžné podněty z okolí a ztrácí odstup.;V náboženském a mystickém prostředí označení pro duchovní opojení nebo trans, při němž se jedinec cítí „povznesen“ nad každodennost a prožívá intenzivní napojení na něco přesahujícího.;V psychologii a medicíně se tím může myslet změněný stav vědomí s výrazně povznesenou náladou a zúženou pozorností, který se může objevit například při některých poruchách nálady nebo po užití psychoaktivních látek.. >> detail
Biologická evoluční koncepce spojená s Charlesem Darwinem, která vykládá proměny druhů působením přirozeného výběru: v populacích se objevují dědičné rozdíly a jedinci s vlastnostmi lépe odpovídajícími prostředí častěji přežijí a zanechají více potomků, takže se jejich znaky postupně prosazují.. >> detail
Latinský anatomický termín pro hrudník, tedy část trupu mezi krkem a břichem, kterou tvoří hrudní koš a která chrání zejména plíce a srdce. V medicíně se tato oblast posuzuje při fyzikálním vyšetření například poklepem nebo poslechem, aby se zhodnotil stav dýchání.. >> detail
Latinské podstatné jméno v mužském rodě, s genitivem icis, označuje štěnici, tedy drobný plošticovitý hmyz žijící jako ektoparazit. V praxi se tím často míní i štěnice postelní, která se ukrývá v ložním vybavení, aktivní bývá hlavně v noci a její sání může vyvolat svědivé kožní reakce.. >> detail