osoby s přehnaným pocitem vlastní důležitosti, které se výrazně soustředí samy na sebe, vyžadují obdiv a své zájmy staví před potřeby ostatních, často až s rysy narcismu. >> detail
Jazyková nebo literární hříčka, kdy je celý krátký text sestaven tak, aby každé použité slovo mělo stejné počáteční písmeno, což vytváří nápadnou zvukovou i grafickou jednotu a může sloužit třeba jako stylistický efekt nebo pomůcka k zapamatování.. >> detail
V genetice a cytologii označení pro haploidní stav, tedy pro buňku nebo jedince, který má jen jednu sadu chromozomů. Taková výbava je běžná u pohlavních buněk vznikajících při redukčním dělení. Etymologie vychází z řec. haplus ve významu jednoduchý a z řec. eidos.. >> detail
(z lat. vesica, uterus, vagina) lékařský výraz označující něco, co se vztahuje k oblasti močového měchýře, dělohy a pochvy zároveň. Používá se například při anatomickém popisu struktur nebo při popisu patologií, kdy jsou tyto orgány nějakým způsobem společně zasaženy či propojeny.. >> detail
V oftalmologii jde o poruchu, při níž člověk vnímá jediný předmět zdvojeně, tedy jako dvě oddělené obrazy, odborně diplopie. Název je odvozen z latinského ambo ve smyslu oba a ze základu ops-opos označujícího oko. Tento jev často vzniká při nesouladu postavení očí nebo při postižení okohybných nervů.. >> detail
Historická maďarská měnová jednotka užívaná v první polovině 20. století, zavedená po koruně a po válce nahrazená forintem, zároveň označení pro mince či bankovky, které nesly tuto nominální hodnotu.. >> detail
Latinské označení odvozené z con nebo cum ve smyslu spolu a ze sanguis krev, doslova tedy společná krev. Vyjadřuje pokrevní příbuznost, vztah osob se společnými předky, a v genealogii či právu může sloužit i k popisu míry takového příbuzenství.. >> detail
Lékařský termín pro sníženou hladinu železa v krevním řečišti, tedy sideropenii. Může být jedním z projevů nedostatku železa v organismu a často se pojí s chudokrevností z nedostatku železa. Název vychází z řeckých kořenů oligos a sideros.. >> detail
Duchovní obydlí nebo místo v ústraní, v němž přebývá hinduistický asketa či kajícník a kde se obvykle věnuje meditaci, studiu posvátných textů a náboženské praxi.;V současném hinduismu také označení pro organizovanou komunitu nebo instituci soustředěnou kolem gurua či určitého učení, často s vlastní disciplínou, žáky a někdy i vzdělávacími nebo dobročinnými aktivitami.;Pojmenování jedné z tradičně vymezovaných etap lidského života v hinduismu, která popisuje postupné role a povinnosti věřícího od období učení přes rodinné závazky až k duchovnímu odstupu.. >> detail