Nově přidaná cizí slova

Záporná předpona vyjadřující popření nebo absenci, tedy že něco není, chybí nebo se nevyskytuje. Objevuje se zejména v odborných výrazech řecko-latinského původu, často třeba v medicíně, kde označuje nedostatek určité látky či funkce.. >> detail

Postup v komunikaci a psychologické praxi, kdy se stejná situace nebo výrok vyjádří jinak tak, aby byl vnímán v příznivějším světle, tedy změna rámce interpretace. Často se označuje také jako reframing a využívá se například v terapii, koučinku nebo mediaci k podpoře konstruktivního pohledu a hledání řešení.. >> detail

Sémantický diferenciál je psychologická a výzkumná metoda určená ke zjišťování subjektivního významu, postoje nebo emočního vnímání určitého pojmu, osoby, předmětu či jevu. Respondent hodnotí sledovaný výraz na několika bipolárních škálách tvořených dvojicemi protikladných přídavných jmen, například dobrý – špatný, silný – slabý nebo aktivní – pasivní. Na škále vyznačí, ke kterému pólu se jeho vnímání více přiklání. Metodu rozpracovali američtí psychologové Charles E. Osgood, George J. Suci a Percy H. Tannenbaum v knize The Measurement of Meaning z roku 1957. Klasický sémantický diferenciál sleduje zejména tři základní rozměry významu: hodnocení, sílu a aktivitu. Používá se v psychologii, sociologii, pedagogickém výzkumu, marketingu i při zkoumání postojů veřejnosti, protože umožňuje převést do číselné podoby to, jak lidé určitý pojem nebo objekt pocitově vnímají.. >> detail

Pábení je osobitý způsob spontánního, obrazotvorného a často bezbřeze rozvíjeného vyprávění, při němž se všední skutečnost proměňuje fantazií, nadsázkou, asociacemi a radostí z řeči. Pojem je úzce spojen s dílem Bohumila Hrabala, v jehož prózách vystupují pábitelé – lidé zaujatí životem, vyprávěním a drobnými událostmi, které dokážou přetavit v barvitý, poetický a někdy groteskní příběh. Pábení nebývá přísně logické ani úsporné; spíše volně plyne, odbočuje, vrství historky a propojuje realitu s představivostí. V literárním smyslu může označovat Hrabalovu vypravěčskou metodu, založenou na živé mluvenosti, proudu řeči a schopnosti objevovat krásu i zvláštnost v obyčejném životě. Slovo se v češtině užívá také volněji pro nadšené, dlouhé, fantazijně rozkošatělé povídání, které má kouzlo právě v přebytku obraznosti a vypravěčské energie.. >> detail

V soukromém právu označuje sdělení či jednání, které má ostatní jen pobídnout k tomu, aby předložili vlastní nabídku a začali smluvně vyjednávat. Samo o sobě obvykle ještě není závaznou nabídkou, takže smlouva nevzniká pouhým „přijetím“ takového sdělení. Typicky jde například o reklamu, ceník nebo vystavení zboží.. >> detail

Část deklarativní paměti, která umožňuje vědomě ukládat a vybavovat obecné znalosti o světě, pojmech a jejich významu, tedy informace považované za fakta spíše než konkrétní osobní prožitky.. >> detail

abstraktní fonologická jednotka vymezená jako soubor rozlišovacích rysů, které sdílejí dvě fonémy, často se používá při popisu situací, kdy se jejich opozice v určitém prostředí neutralizuje. >> detail

Provádět redakční úpravy textu připraveného k publikaci, tedy jej jazykově a často i věcně dolaďovat a zastávat při tom roli redaktora.. >> detail

Jev nebo děj, který netrvá souvisle, ale probíhá po úsecích a mezi nimi má přestávky, přičemž se může znovu objevovat v pravidelných i nepravidelných intervalech.;V medicíně označení pro příznaky či průběh onemocnění, kdy se období potíží střídá s fázemi ústupu nebo klidu a obtíže se v čase opakovaně vracejí.;V technice a fyzice popis signálu nebo provozu, který není trvale přítomný, ale přichází v pulzech či dávkách, typicky jako střídání zapnuto a vypnuto.. >> detail

Schopnost ukládat a následně si vybavovat informace přijaté sluchem, tedy zvuky a mluvené sdělení, například části vět, pokyny nebo melodie. V kognitivní psychologii se řadí k procesům pracovní paměti a podílí se na porozumění řeči i na učení z ústně předávaných informací.. >> detail