Duševní a duchovní očista, často vyvolaná silným uměleckým zážitkem, který intenzivně působí na emoce a nálady, prožitek uvolnění a vnitřní proměny – dočasné i trvalé – vnímaný jako „znovuzrození“ na vyšší duchovní úrovni, katarze.. >> detail
Jde o situaci, kdy se člověk dostane do sporu s ostatními lidmi nebo se svým sociálním okolím. Může mít podobu střetu dvou jednotlivců, jednotlivce se skupinou nebo dvou skupin (např. vedení podniku proti externí ekologické skupině).
Je-li do sporu zapojeno více osob, často vznikají koalice či kliky (frakce, podskupiny) – lidé se spojí, domluví se na společném postupu a usilují o vliv či moc, obvykle skrytě. Podnět ke vzniku koalice často dává slabší člen, který od ní očekává ochranu nebo osobní výhodu. Jednotlivci, kteří se klikám postaví, mohou prohrávat, protože nečelí jednomu člověku, ale organizované skupině, jejíž sílu a metody (někdy velmi promyšlené) nemusí znát, a proto situaci snadno špatně odhadnou.
Kliky mohou proti vedoucímu nebo oponentovi používat různé taktiky: oslabovat jeho zázemí tím, že odsunují či „odstraňují“ lidi, o které by se mohl opřít (někdy i s podporou vyšších instancí), prosazovat své kandidáty, záměrně ho mást nepravdivými informacemi, nenápadně sabotovat jeho pokyny, úkoly úmyslně zdržovat nebo plnit jen částečně, aby vedoucí působil neúspěšně. Patří sem také pomluvy a zveličování jeho chyb, snaha přesunout pro kliku nepohodlného člověka mimo její vliv (tzv. vykopnutí směrem nahoru) nebo jeho kompromitace uměle navozenými situacemi.
Příčiny sporů lze hledat ve špatných mezilidských vztazích, v organizačních a formálních problémech, v ekonomických tlacích i v nevhodných pracovních podmínkách. Negativní atmosféra na pracovišti může mít vážné morální i zdravotní dopady: vyvolává psychické potíže (např. neurózu), demoralizaci, apatii, neochotu spolupracovat, lajdáctví, pokles iniciativy i výkonu. Často snižuje životní spokojenost, vede k vyšší absenci a fluktuaci a může zhoršovat celkový zdravotní stav.. >> detail
Sebehodnocení vlastního těla, tělo je neoddělitelnou součástí osobnosti. Je nositelem lidské existence a vypovídá o rase, genderu, tělesné konstituci, věku i zdravotním stavu, částečně také o rodinné příslušnosti a společenském postavení. Pro člověka představuje významnou hodnotu, ovlivňuje celkové sebehodnocení, může být zdrojem potěšení, ale někdy i napětí, stresu a frustrace.. >> detail
Svalově‑anální stadium obvykle probíhá mezi 2. a 3. rokem života. Je pro něj typický vývojový konflikt autonomie proti studu a pochybnostem. V této době zároveň dozrává svalová soustava a dítě získává větší kontrolu nad svým tělem. E. H. Erikson zdůrazňuje, že dítě potřebuje ze strany rodičů citlivý a podpůrný přístup: aby mohlo být samostatné, musí se cítit také bezpečně. Pokud se mu snaha o autonomii „nevyplácí“ (např. vede k trestu nebo k tomu, co dítě prožívá jako odloučení), vzniká stud a pochybnosti – podle Eriksona jde o „vztek obrácený proti sobě samému“. Nadměrné zahanbování pak nevede k opravdové slušnosti, ale spíše k tajnému odhodlání proklouznout bez povšimnutí.. >> detail
Dirigismus: soubor ekonomických teorií a hospodářsko‑politických koncepcí, které prosazují státní zásahy do fungování ekonomiky. Přídavné jméno: vztahující se k dirigismu, vycházející z něj.. >> detail