Nově přidaná cizí slova

Technické zařízení určené k odpařování, které pomocí řízeného přívodu tepla převádí látku z kapalného, případně z jiného kondenzovaného skupenství, do podoby páry a umožňuje její uvolnění do okolního vzduchu, často bez dosažení teplot vedoucích ke spalování.. >> detail

Lékařský a anatomický výraz pro děje či struktury, které mají vztah současně k aortě (srdečnici) a k plicím nebo k plicnímu krevnímu oběhu. Pojem je složen z řec. aorte a z lat. pulmo a často se objevuje například v názvech útvarů v oblasti srdečního výtokového traktu během vývoje.. >> detail

Hudební útvar psaný ve volnějším duchu, obvykle s lehce rozmarnou a nápaditou náladou, kde se mohou střídat překvapivé obraty a místy i virtuózní pasáže.;Výtvarný motiv založený na fantazii a hře, často s nadsázkou nebo až groteskním vyzněním, který může v malbě či kresbě spojovat reálné prvky s vymyšlenými.. >> detail

stav nepřítomnosti obsahu, tedy prázdné místo nebo prostor, v němž není nic, co by jej vyplňovalo;v antické filozofii a rané přírodovědě označení pro „prázdný prostor“, představu jakéhosi vakua bez hmoty, o jehož existenci se vedly spory, a v moderním pojetí se tomu nejvíc blíží prostředí s velmi řídkým výskytem částic. >> detail

Vích je svazek nebo smotek suchých rostlinných stébel, nejčastěji slámy, případně sena, používaný dříve k čištění, vytírání, zapalování nebo jako jednoduchý izolační a výplňový materiál. Významově je blízký slovu věchet. Ve starších textech se objevuje například vích slámy, slaměný vích na čištění bot nebo třít koně slaměným víchem. Ustálené přirovnání vzplanout jako vích vyjadřuje rychlé podlehnutí silnému citu či hnutí mysli. V tradiční venkovské praxi se vích zavěšený na stromě, tyči nebo větvi používal také jako znamení zákazu, například zákazu trhání ovoce, pasení nebo průjezdu. Historicky mohl vích označovat i svazek slámy, hoblovaček či podobného materiálu vyvěšený na domě nebo vratech jako znak hostince, výčepu vína, soukromého majetku či zvláštního práva. Odtud pocházela spojení jako sedět pod víchem nebo víno čepované pod víchem.;Přeneseně mohl výraz označit i starého, sešlého člověka. >> detail

Věchet je svazek nebo smotek suchých rostlinných stébel, nejčastěji slámy, sena či trávy, vytvořený pro praktické použití. Dříve sloužil například k čištění, vytírání, drhnutí, podpalu nebo jako jednoduchá výplň či krycí materiál. Mohl mít podobu volně stočené hrsti stébel i pevněji upraveného svazku, v některých souvislostech se významově přibližuje slovu vích. Ve starších textech se objevuje například spojení věchet slámy, smolný věchet nebo čistit koně slaměným věchtem.;Řidčeji může věchet označovat také zcela malé množství něčeho, zpravidla právě slámy nebo jiného stébloví; expresivně se tímto slovem může nazvat i starý, zesláblý nebo sešlý člověk, například ve spojení lidský věchet. Slovo dnes působí spíše knižně, zastarale nebo nářečně, ale v historických a literárních textech se vyskytuje poměrně zřetelně.. >> detail

Džigitovka je jezdecké umění a akrobatická disciplína, při níž jezdec provádí náročné cviky na rychle se pohybujícím, zpravidla cválajícím koni. Může jít například o seskoky a opětovné naskakování do sedla, jízdu ve stoje, zavěšování se na bok koně, přelézání pod jeho břichem nebo další balančně i silově náročné prvky. Název souvisí s výrazem džigit, označujícím zdatného či obratného jezdce. Džigitovka má kořeny v jezdeckých tradicích Kavkazu, střední Asie a kozáckého prostředí, kde některé podobné prvky původně sloužily jako praktická bojová dovednost – například k ukrytí jezdce za tělem koně. V novější době se rozvinula také jako předváděcí, kaskadérská a soutěžní disciplína, známá z koňských show, historických vystoupení i specializovaných závodů v trikovém ježdění.. >> detail

Cvalovka je v jezdeckém prostředí hovorové označení pro místo, cestu, louku, pás terénu nebo upravenou dráhu, která se běžně využívá ke cvalu na koni. Může jít o oblíbený úsek na vyjížďkové trase, kde je dostatek prostoru a vhodný povrch pro svižnější jízdu, ale také o záměrně vytvořenou tréninkovou dráhu v areálu stáje. Výraz se používá především mezi jezdci a chovateli koní, například ve spojení jet na cvalovku, mít u stáje cvalovku nebo vycválat koně na cvalovce. V dostihovém a tréninkovém prostředí může cvalovka označovat cvalovou dráhu určenou k pravidelné kondiční práci s koňmi. Podoba cvalovky se proto může značně lišit: někdy jde o dlouhou polní či travnatou cestu v terénu, jindy o rovný nebo oválný tréninkový úsek s připraveným povrchem. Společným znakem je její využití pro plynulý, delší nebo rychlejší pohyb koně ve cvalu.. >> detail

vnitřní faktor vycházející z organismu samotného, často související s genetickou výbavou a biologickými procesy jedince. >> detail

Zánětlivý stav předkožky penisu, tedy prepucia, který se může projevit zarudnutím, otokem, bolestivostí nebo pálením a někdy souvisí s infekcí či podrážděním.. >> detail