Psychologický termín pro specifickou fobii, při níž člověk prožívá nepřiměřeně silný strach z velké hloubky nebo z možnosti pádu do ní. Spouštěčem bývá pohled do propasti, z výšky či do hluboké vody a často se k úzkosti přidává točení hlavy, nejistota v prostoru a vyhýbavé chování. Název je odvozen z řec. bathos.. >> detail
V medicíně a biologii označuje resorpci neboli vstřebávání, kdy se tekutiny, rozpuštěné látky nebo i část tkáně postupně znovu přijímají do organismu. Výraz vychází z latinského resorbere, tedy znovu pohltit. Spojení Resorptio autolytica znamená autolytickou resorpci, při níž k vstřebávání dochází v souvislosti se samonatrávením tkáně vlastními enzymy, například při zániku buněk.. >> detail
Podstatné jméno mužského rodu odvozené z lat. apparare ve smyslu připravit nebo nachystat. V praxi tím bývá míněn přístroj či technické zařízení, případně celá výbava potřebná k nějaké činnosti, tedy soubor pomůcek a nástrojů.;V anatomii a medicíně jde o označení funkčně propojeného celku částí těla, tedy ústrojí nebo orgánové soustavy. Do takového celku se obvykle počítají nejen orgány, ale i jejich podpůrné struktury, které společně zajišťují jednu funkci, například systema digestorium nebo systema respiratorium.. >> detail
tendence posuzovat rozhodnutí nebo práci druhých hlavně podle toho, jak to dopadlo, místo podle kvality postupu a informací, které měli v době volby k dispozici. Často vede k tomu, že se dobrý proces hodnotí jako špatný, když přinesl nepříznivý výsledek, a naopak se přeceňuje náhodně úspěšná volba. V praxi se tím zkresluje hodnocení efektů i závěrů jiných lidí a podceňuje se role náhody a nejistoty.. >> detail
Předponový prvek na začátku složenin, který naznačuje vztah k velmi staré době a k jevům z dávné minulosti, typicky k pravěku nebo raným etapám vývoje Země. Etymologicky se odvozuje z řeckého παλαιός (palaios), tedy starobylý, a běžně se objevuje v odborných názvech pro studium fosilií, dávných kultur nebo někdejšího podnebí.. >> detail
V optice a fotometrii označuje izonita křivku, která v daném zobrazení nebo na pozorované ploše propojuje body se shodnou úrovní jasu (luminance) při konkrétních podmínkách pozorování a osvětlení. Používá se k popisu rozložení světla podobně jako vrstevnice vyjadřují stejné výšky v terénu.. >> detail