Nově přidaná cizí slova

V odborném jazyce jde o vlastnost nebo projev, který lze přímo zachytit lidskými smysly, tedy je smyslově poznatelný a člověku bezprostředně přístupný.;V praxi, například při posuzování potravin či nápojů, označuje znaky zjišťované smyslovým hodnocením bez použití měřicích přístrojů, typicky podle vůně, chuti a celkového dojmu.. >> detail

Lékařský, zejména gynekologický termín pro nadměrné prokrvení dělohy, kdy je děložní tkáň zásobena větším množstvím krve než obvykle, což se může objevovat například při zánětu nebo při hormonálních změnách. Název vychází z řeckého hystera (děloha) a předpony hyper označující zvýšení či nadbytek.. >> detail

Původem z l. autumnus (podzim). Označuje něco podzimního, případně jev, který se typicky objevuje nebo probíhá právě v období podzimu.. >> detail

Běžecká disciplína provozovaná mimo atletický ovál, kdy se závodí v přírodním terénu po nezpevněných cestách a nerovném povrchu, často s výběhy a seběhy.. >> detail

Výtvarné hnutí anglických malířů a ilustrátorů z viktoriánské éry, které v novoromantickém duchu navazovalo na tvorbu před Rafaelem, zejména na ranou italskou renesanci. Typická je pro ně důsledná práce s detailem, jasnější barevnost a obliba témat ze středověkých příběhů, náboženství a dobové literatury.. >> detail

Kuguár je řidší, lidové nebo regionální označení pro pumu americkou (Puma concolor), tedy velkou americkou kočkovitou šelmu známou také jako horský lev. V češtině nejde o základní zoologické jméno, tím je puma nebo puma americká, ale podoba kuguár je doložená jako alternativní název a lze se s ní setkat i vedle varianty kaguár. Slovo se dnes používá spíše okrajově, v populárních textech, překladech nebo starším či neoficiálním pojmenování této šelmy.. >> detail

Varjagové byli skandinávští, převážně severští válečníci, obchodníci a družiníci, kteří působili ve východní Evropě a jsou spojováni s ranými dějinami Rusi. V tradičním výkladu bývají chápáni jako severští Vikingové, odštěpená skupina spojená s počátky moci rodu Rurikovců a se vznikem prvního raného státního útvaru na území východních Slovanů. Staroruská kronikářská tradice vypráví, že místní kmeny Varjagy nejprve vyhnaly za moře, ale později je znovu povolaly, aby přišli vládnout a nastolit pořádek; s tímto podáním je spojen zejména Rurik, kterého moderní historici považují za pololegendární postavu a kronikářské líčení neberou doslova. V češtině se slovo Varjagové používá hlavně v historickém kontextu pro skandinávské skupiny působící v prostoru rané Rusi.. >> detail

Vajgar je vlastní jméno rybníka v Jindřichově Hradci a zároveň místní pojmenování vzniklé počeštěním a zkomolením německého slova Weiher, tedy rybník. Původně se této vodní ploše říkalo Městský, Hradní nebo Zámecký rybník, zatímco název Vajgar se začal používat později a zůstal jí dodnes. V češtině se tedy slovo Vajgar neužívá hlavně jako obecné označení libovolného rybníka, ale především jako vlastní jméno konkrétního rybníka a městské dominanty Jindřichova Hradce. Výraz je zajímavý i jazykově, protože ukazuje, jak se německé místní pojmenování postupně přizpůsobilo české výslovnosti a podobě.. >> detail

Hrdopýšek je označení pro domýšlivého, nadutého nebo pyšného člověka, tedy pro někoho, kdo o sobě smýšlí příliš vysoko, dává okázale najevo vlastní důležitost a chová se povýšeně k ostatním. V češtině se tímto slovem pojmenovává člověk, jehož hrdost už působí přehnaně, samolibě nebo protivně, takže nejde o neutrální popis, ale o zjevně hodnotící označení. Významově stojí blízko slovům jako náfuka, nafoukanec, nadutec nebo domýšlivec. V dnešní češtině se výraz používá spíše méně často a má lehce knižní nebo stylizovaný odstín, ale stále je srozumitelný a dobře čitelný jako pojmenování člověka s přehnaným sebevědomím.. >> detail

Hrdobce je knižní a dnes zastaralé označení pro hrdého, pyšného, hrdopýška nebo hrdopýšného člověka (hrdopýška). Slovo je známé především z básně Jana Nerudy Jak lvové bijem o mříže ze sbírky Písně kosmické z roku 1878, kde je užito v množném čísle hrdobci. Výraz bývá často vykládán chybně, a to hned dvojím způsobem: jednak se místo správného základního tvaru hrdobce uvádí podoba hrdobec, jednak se mu přisuzuje význam brouka hovnivála nebo obecně jakéhosi chrobáka. Tento výklad proslavila filmová scéna z komedie Marečku, podejte mi pero!, ale jazykově je nesprávný. Správný význam se vztahuje k člověku a k jeho hrdosti nebo pyšnosti, nikoli k zoologickému názvu. V současné češtině se slovo používá už jen výjimečně, spíše ve starší literatuře, při výkladu Nerudovy básně nebo jako kulturní připomínka známého jazykového omylu.. >> detail