Nově přidaná cizí slova

Porodnický výraz pro abnormálně vydatné nebo neobvykle dlouho trvající odcházení očistek (lochia) v šestinedělí, často s výraznou krvavou složkou. Může souviset s nedostatečným zavinováním dělohy, zánětem nebo ponechanými zbytky tkáně po porodu a obvykle vyžaduje lékařské posouzení.. >> detail

Historické označení pro římského magistráta, který byl členem úřednické dvojice a svou funkci vykonával společně s kolegou, typicky v rámci správy města či kolonie.. >> detail

statistická metoda vzorkování, při níž se provádí více než jeden výběr a stejná jednotka se může do vzorku dostat i opakovaně, což pomáhá zachytit i méně časté případy a následně je potřeba s touto vícenásobnou šancí počítat při vyhodnocení. >> detail

Klovec je myslivecký výraz pro zobák některých druhů pernaté zvěře, zejména tetřeva, tetřívka, jeřábka, bažanta, krocana a orebice. Nejde tedy o obecné označení ptačího zobáku u všech ptáků, ale o užší oborový termín používaný v myslivecké mluvě jen u vybraných druhů. U jiných ptáků se v této terminologii používají odlišná pojmenování nebo prostě slovo zobák. V běžné neutrální češtině se proto místo slova klovec zpravidla řekne prostě zobák, zatímco klovec patří hlavně do tradičního mysliveckého a odbornějšího popisu ptáků.. >> detail

Bukač je označení pro brodivého ptáka z příbuzenstva volavek, zejména pro druhy spojené s rákosinami, mokřady a zarostlými vodními plochami. V českém prostředí se tímto slovem nejčastěji míní bukač velký, nápadně skrytě žijící pták s hnědavě pruhovaným zbarvením, který se ozývá hlubokým dutým hlasem a většinu času tráví ukrytý v hustém porostu. Slovo se ale používá i šířeji pro více příbuzných ptáků z okruhu bukačů. V odborném a přírodovědném kontextu jde tedy především o jméno mokřadního volavkovitého ptáka; nářečně může slovo bukač označovat také baňatý džbán nebo podobnou nádobu nebo tlustého člověka. >> detail

Medicínské označení pro sestup močového měchýře směrem dolů, typicky při oslabení podpůrných struktur pánevního dna. Termín vychází z řeckých slov kystis (měchýř) a ptosis (pokles) a řadí se mezi projevy pánevního orgánového prolapsu, často popisované zejména u žen.. >> detail

Stoják je myslivecký a ornitologický výraz pro nohu ptáka. Označuje dolní končetinu pernaté zvěře a používá se hlavně v odbornější nebo tradiční myslivecké mluvě při popisu těla ptáků. U různých druhů může mít stoják odlišnou podobu podle způsobu života: u dravců je zakončen pařáty, u některých brodivých ptáků je dlouhý a uzpůsobený k chůzi ve vodě nebo v mokřadech, u jiných druhů bývá kratší či doplněný blánou. Ano, i u čápa by se tedy dalo v tomto významu mluvit o stojáku, protože jde právě o odborné označení jeho nohy. V běžné neutrální češtině se ovšem místo toho obvykle použije prosté slovo noha. V myslivecké terminologii se slovo stoják užívá u více druhů ptáků a v konkrétních textech se objevuje i přímo u poraněných čápů.. >> detail

Zvíci je knižní a dnes už poněkud zastaralé příslovce ve významu ve velikosti nebo o velikosti. Užívá se hlavně ve spojeních, která přirovnávají rozměr jedné věci k jiné, například ve typech vyjádření jako „zvíci pěsti“, „zvíci dlaně“ nebo „zvíci polovice Čech“. V současné češtině se s tímto výrazem setkáme jen zřídka, nejčastěji ve starší literatuře, v stylizovaných textech nebo při citaci archaizujícího jazyka. Vedle podoby zvíci se uvádí i varianta zvící.. >> detail

Rýdovák je myslivecký a sokolnický výraz pro ocas dravce, popřípadě sovy. Označuje zadní část těla tvořenou rýdovacími, tedy ocasními pery, která ptákovi pomáhá při řízení letu, brzdění, manévrování i udržování rovnováhy. V odbornější sokolnické terminologii se tímto slovem nemíní jen obecný ocas jako část těla, ale konkrétně ocasní partie s rýdovacími pery; u dravců se běžně uvádí, že rýdovák sestává z dvanácti ocasních per. V češtině jde o úzce oborový výraz užívaný hlavně v myslivosti, sokolnictví a při popisu dravých ptáků, zatímco v běžném neutrálním jazyce by se spíše použilo prosté slovo ocas.. >> detail

Opakovaně se vracející a vtíravé myšlenky nebo představy, které člověka ruší a je pro něj těžké je z hlavy vytěsnit, i když si uvědomuje, že jsou přehnané. Často se vážou k pochybnostem o etické správnosti vlastního jednání nebo k potřebě mít věci přesně uspořádané a pod kontrolou, typicky jako součást obsedantních příznaků v psychiatrii.. >> detail