vysl. [konkupiscentia] žádostivost či chtivost, velmi silná touha, zpravidla tělesná nebo smyslová. V teologii označuje hříšnou, nezřízenou náklonnost k žádostem. Např.: Ve scholastické teologii je concupiscentia chápána jako následek prvotního hříchu.. >> detail
vědní obor zaměřený na studium americké angličtiny, literatury, dějin a kultury Spojených států amerických, vědní obor, který zkoumá jazyky, literaturu, dějiny, kulturu a tradice původních obyvatel Ameriky (indiánů apod.) i jejich vzájemné vztahy. >> detail
Bicí hudební nástroj ovládaný klaviaturou, v Sachsově–Hornbostelově klasifikaci se řadí mezi úderové idiofony. Jeho název je odvozen z italštiny ve významu „nebeská“ a souvisí s lat. caelestis.. >> detail