Nově přidaná cizí slova

platnost, platný, v diagnostice se validitou (platností) metody rozumí míra, s jakou nástroj skutečně zjišťuje právě to, co má zjišťovat. Určuje ji především to, nakolik je výsledek měření oproštěn od systematických i náhodných chyb, z toho plyne, že souvisí mimo jiné s objektivností a se spolehlivostí postupu. Zároveň platí, že metoda, která je sice méně objektivní, ale poměrně validní, bývá praktičtější než metoda dokonale objektivní, avšak málo validní. Validitu zpravidla musíme prokazovat empiricky: například tak, že výsledky měření porovnáme s vnějším kritériem správnosti, o němž nemáme pochybnosti (např. pracovní výkon), případně je korelujeme s tím, co chceme testem postihnout, tedy s objektivní realitou nebo s výsledkem jiného, již ověřeného testu. Této empiricky ověřované platnosti se někdy říká také praktická či souběžná validita. Při použití testového souboru se zavádí pojem souhrnné validity, chápané jako pravděpodobnost shody výsledku celého souboru s tím, co má být zjištěno, tato shoda může být ovlivněna i osobou vyšetřujícího. Dále se rozlišuje predikční (prognostická) validita: vyjadřuje pravděpodobnost, že výsledek testu (konstruktu) bude odpovídat chování nebo výkonu vyšetřovaného po určitém časovém odstupu. Konstrukt zde představuje modelovou náhradu skutečného výkonu a predikční validita říká, jak dobře lze z výsledků metody předvídat budoucí stav. Důležitou složkou validity je také relevantnost a adekvátnost metody, například míra zaměřenosti a reprezentativnosti testu pro zachycení určitého znaku osobnosti. Testy s nízkou validitou a zároveň nízkou spolehlivostí jsou v praxi téměř bez užitku.. >> detail

U západních Semitů uctívané božstvo spojované s plodností a úrodou, ochranou stád a také s hromem a bouřemi.. >> detail

Původem z francouzštiny, v karetní terminologii (obvykle v množném čísle) označení pro barvu kříže ve francouzských hracích kartách, značenou černým symbolem trojlístku stylizovaným do tvaru kříže.. >> detail

opakující se model učení založený na vlastní zkušenosti: jedinec nejprve něco přímo prožije, potom tuto zkušenost reflektuje, vyvodí z ní obecnější závěry a následně je ověřuje a uplatňuje v praxi. >> detail

vzdělávání opírající se o ověřené důkazy, tedy o poznatky a výsledky získané vědeckým výzkumem. >> detail

Raná dospělost se zpravidla vymezuje přibližně mezi 20. a 30. rokem života. V tomto úseku vývoje podle E. H. Eriksona (1902–1994) stojí člověk před psychosociálním konfliktem „intimita versus izolace“: úkolem je vstoupit do blízkého vztahu a propojit vlastní již utvořenou identitu s identitou druhého člověka, aniž by vznikl strach ze ztráty sebe sama nebo „rozpuštění“ vlastní osobnosti. Důvěrné vztahy sice lidé navazují už během hledání identity (často právě skrze ztotožnění s druhými), zde se však důraz přesouvá k opravdovému sdílení, které zahrnuje závazek, odpovědnost a schopnost opustit přehnané soustředění na sebe. Pozitivním výsledkem této etapy je ctnost lásky. Neúspěch se může projevit na opačném pólu jako odtažitost, uzavírání se a tendence k osamělosti či izolaci, zvlášť když se nedaří naplnit kladené nároky a očekávání.. >> detail

důsledek souhry vnitřních i vnějších destruktivních vlivů, které v rámci určité skupiny vedou k narušení, oslabení a postupnému rozpadu až zániku jak tradičně uznávaných, tak i aktuálně sdílených společenských hodnot. >> detail

sebeospravedlňování, snaha odůvodnit a obhájit vlastní jednání či postoje, často formou vysvětlování a hledání omluvy. >> detail

vztahující se ke křížové kosti, tedy sakrální. >> detail

nadměrně otevřený vnějším navádějícím podnětům, snadno ovlivnitelný a náchylný přijímat cizí názory či přání, takže se nechá řídit působením druhých lidí. >> detail