Nově přidaná cizí slova

CISC je typ instrukční architektury procesoru, která používá rozsáhlejší sadu instrukcí a často umožňuje, aby jedna instrukce provedla složitější operaci „na jeden krok“. Typické jsou proměnlivé délky instrukcí, bohatší adresovací režimy a historicky také využití mikroprogramu (mikrokódu), který složitou instrukci rozkládá na jednodušší vnitřní kroky. Cílem bylo zjednodušit programování v assembleru a zmenšit velikost programů, protože jednotlivé instrukce nesou více „práce“. Nevýhodou může být složitější dekódování a obtížnější optimalizace zřetězení instrukcí, což moderní implementace často řeší tím, že složité instrukce interně převádějí na jednodušší mikrooperace. Zkratka pochází z anglického Complex Instruction Set Computer a jako příklad bývá uváděna zejména architektura x86.. >> detail

ISA (Instruction Set Architecture) je specifikace „instrukční sady“ procesoru, tedy programátorské rozhraní, které určuje, jaký strojový kód umí CPU vykonat. Popisuje instrukce a jejich formáty, registry, datové typy, způsoby adresování a pravidla práce s pamětí, často i pravidla pro výjimky a privilegované režimy. Na ISA cílí assembler i překladače, které z vyšších jazyků vytvářejí programy pro danou platformu. Díky ISA mohou různé procesory zachovat kompatibilitu, i když mají odlišnou vnitřní konstrukci, proto je vhodné odlišovat ISA od mikroarchitektury, která řeší, jak je tato „smlouva“ v čipu realizována. ISA se vyvíjí ve verzích a rozšířeních, například o SIMD, a novější implementace obvykle umí spouštět i starší kód. Příklady ISA jsou x86-64, ARMv8-A nebo RISC-V.. >> detail

RISC je označení pro typ instrukční architektury procesoru, která staví na malé, jednoduché a jednotně kódované sadě strojových instrukcí. Typické jsou pevně dlouhé instrukce, přístup load/store (většina práce s pamětí se děje přes načti a ulož), velký počet registrů a důraz na plynulé zřetězení instrukcí v pipeline. Oproti CISC se RISC nesnaží, aby jedna instrukce provedla složitou operaci, raději skládá výsledek z více krátkých kroků. Zkratka je z anglického Reduced Instruction Set Computer, v češtině se často vyslovuje jako „risk“. V praxi jde o princip i o konkrétní ISA, například ARM, MIPS, SPARC nebo otevřenou RISC-V, často ceněné pro jednoduchost a energetickou účinnost. Neznamená to nutně málo instrukcí, spíš že každá dělá méně práce a je rychle dekódovatelná.. >> detail

Triáž je odborný postup třídění a upřednostnění pacientů nebo zraněných podle naléhavosti stavu, aby bylo jasné, kdo potřebuje zásah okamžitě a kdo může bezpečně čekat. Používá se zejména na urgentních příjmech, u hromadných neštěstí, při katastrofách nebo obecně vždy, když je více potřebných než dostupných personálních či materiálních kapacit. Posouzení obvykle vychází z rychlého zhodnocení životních funkcí, hlavních příznaků a rizik, přičemž pacienti se zařazují do předem daných kategorií (například úrovně priority či barevné značení). Triáž není jednorázové rozhodnutí, stav se může měnit, a proto se třídění průběžně opakuje. Slovo pochází z francouzského triage ve významu třídit a vybírat.. >> detail

Infantka je šlechtický a dvorský titul užívaný v iberských monarchiích, zejména ve Španělsku a Portugalsku, pro královské princezny, tedy dcery vládnoucího panovníka, popřípadě další ženské potomky v přímé linii podle místních pravidel. Označení není vázáno na věk, takže je mohou nést i velmi malé děti, a v historických královstvích Pyrenejského poloostrova se s ním setkáme už ve středověku. V moderní španělské tradici se titul běžně uděluje dětem krále při narození, zatímco dědic trůnu mívá zvláštní titul, například princ či princezna asturská. Pojmenování vychází ze španělského infanta a z latinského infans ve významu dítě. V češtině se výraz infantka používá jako ženská obdoba titulu infant a obecně jako označení španělské nebo portugalské princezny.. >> detail

Six-seven (často psáno i jako 6-7 nebo 67) je virální internetová hláška a mem, který se v roce 2025 rychle rozšířil hlavně na TikToku a Instagram Reels. Používá se jako záměrně nesmyslná vsuvka nebo reakce bez pevného významu, spíš pro efekt, vyvedení druhých z míry a potvrzení, že člověk „je v obraze“. Výkřik se často doprovází jednoduchým, přehnaně nadšeným gestem dlaní a může fungovat i jako provokace, třeba když ho děti opakují ve třídě. Původ je spojovaný se zvukem z písně „Doot Doot (6 7)“ rappera Skrilla a s basketbalovými editacemi, kde se čísla chápou i jako narážka na výšku 6 stop 7 palců u známých hráčů. Právě ta bezdůvodná absurdita je pointou, takže význam se mění podle situace nebo žádný není a slouží hlavně k pobavení.. >> detail

Petrichor je zemitá, často příjemná vůně, která se objeví při prvních kapkách deště dopadajících na delší dobu vyschlou půdu, kámen nebo prach. Vzniká tím, že kapky uvolní do vzduchu jemný aerosol, v němž se mísí těkavé rostlinné oleje nahromaděné během sucha s látkami z půdy, zejména geosminem produkovaným některými bakteriemi rodu Streptomyces, a někdy i s ozonem souvisejícím s bouřkovou aktivitou. Termín vytvořili australští vědci v roce 1964 a je složen z řeckých slov pro kámen a ichor, mytickou „krev bohů“.. >> detail

Pescetarián je člověk, který se stravuje převážně vegetariánsky, ale do jídelníčku pravidelně zařazuje ryby a často i mořské plody, zatímco maso suchozemských zvířat, zejména savců a drůbeže, vědomě vynechává. Základem jeho stravy bývají rostlinné potraviny, jako je zelenina, ovoce, luštěniny, obiloviny, ořechy a semínka, přičemž ryby slouží jako důležitý zdroj bílkovin a omega-3 mastných kyselin. Podle vlastních pravidel může pescetarián jíst také vejce a mléčné výrobky, někdy i med. Pojmenování vychází ze spojení italského pesce, tedy ryba, a slova vegetarian, v češtině se někdy používá i popisné označení rybo-vegetarián. V praxi tak může jít o člověka, který nejí hovězí ani kuře, ale dá si například lososa nebo tuňáka.. >> detail

Řemdih je středověká úderná zbraň, druh cepu či bijáku, u níž je na konci násady pomocí řetězu nebo kloubu připevněna těžká hlavice, často kovová koule s ostny, která při švihu získá velkou razanci a dokáže překonávat i zbroj. V českých pramenech se objevuje i název smržovka a řemdih se spojuje hlavně s obdobím 13. až 15. století a s husitským vojenstvím. Typické provedení má zhruba metrovou násadu a volnou část, která umožní úder vést přes štít nebo obejít kryt, zároveň je ale zbraň hůře ovladatelná a nebezpečná i pro vlastního bojovníka. Označení se někdy plete s kropáčem nebo okovaným cepem, kde je hlavice k násadě připevněna napevno. Slovo je dnes spíše historické a řidší, setkáš se s ním v popisech zbraní, muzejních exponátů a rekonstrukcích středověkého boje.. >> detail

Mockument je filmový či televizní formát, který napodobuje dokument tak, aby smyšlené události působily jako skutečnost. Využívá typické „dokumentární“ postupy – komentář, rozhovory do kamery, ruční kameru, titulky či „archivní“ záběry – a tím vědomě stírá hranici mezi faktem a fikcí. Nejčastěji slouží k satiře, parodii nebo kritice společenských jevů, někdy ale i k vytvoření věrohodného dramatu bez otevřeně komického tónu. Častá je improvizace a práce s „autentickými“ reakcemi, takže formát může připomínat mediální mystifikaci a někdy potřebuje jasné označení, že jde o fikci. Na rozdíl od dokudramatu se nesnaží převyprávět skutečné události, ale prezentuje vymyšlený děj jako fakt. Pojem vznikl jako slovní složenina z angličtiny (mock + documentary), v češtině se užívá i podoba mockumentary nebo označení pseudodokument.. >> detail